Proč jsou v zimě takové potíže se sypáním silnic

Zima v našich podmínkách znamená také sníh a mráz. Ten sice ocení děti, které si tak mohou užívat zimních radovánek, mnohem méně jej však ocení řidiči. Těm totiž řízení značně ztěžuje, neboť jízda po namrzlé vozovce není nijak příjemná. Když se k tomu přidá i mnohem méně denního světla, kdy do práce i z práce jedeme za tmy, a tedy za horší viditelnosti, není divu, že se nikdo z řidičů na tuto dobu netěší.

Jistě, správy silnic a dálnic se snaží s námrazou bojovat, nejčastěji sypáním silnic solí. Ta je speciálně upravena tak, aby i v mrazech dokázala rozpouštět sníh a led, takže místo po ledové skluzavce pojedeme po rozmoklé břečce. To sice také není ideální, ale stále je to lepší, než ona druhá alternativa.

Zdálo by se tedy, že je vše v pořádku, problém však je, že tomu tak není. Sypače často vyjíždí příliš pozdě, a mnohdy na první sněhovou nadílku a mráz nereagují včas. Navíc nejsou protaženy ani zdaleka všechny silnice, kde by to bylo potřeba. Nelze se tedy divit, že se na hlavu sypačů, respektive těch, kdo tyto akce řídí, snáší kritika. Zda je však oprávněná, je otázka.

Pravdou je, že na sníh se nelze dopředu připravit. Jistě, máme k dispozici meteorologické předpovědi, avšak všichni víme, jak je tomu s jejich přesností. Mít pak sypače zbytečně připravené stojí peníze, kterými si většina obcí nemůže dovolit plýtvat.

Dále je potřeba vzít v úvahu ty stovky kilometrů silnic, které je nutné posypat, a jejichž délka se neustále zvyšuje, jak se staví nové. Když k tomu připočteme počet sypacích vozů a jejich řidičů, které mají obce a kraje k dispozici, je jasné, že ani při nejlepší vůli nelze projet všechny cesty. Není tedy divu, že se nejprve soustředí na ty nejvytíženější, tedy rychlostní komunikace a silnice první třídy, kde projede nejvíce aut. Ten zbytek zkrátka musí počkat.